Práce žáků
Básničky účastníků zájezdu do rakouského Linze
Jedeme dnes do Lince,
všichni se těšíme velice,
i když jsme všichni ospalí,
na tohle jsme všichni čekali.
Dneska na programu jak všichni víme,
je muzeum plné překvapení a památky,
o kterých už nic moc nevíme,
paní průvodkyně byla velmi hodná,
ceníme si toho,
byla to dobrá pohoda.
Památky jsme prošli veliké,
a myslím, že si toho všichni ceníme,
rozchod jsme pak taky měli,
i když bychom více času chtěli.
Muzeum bylo zajímavé i velmi velké,
nové věci jsme se naučili a hodně toho viděli,
teď se vracíme zpátky a velmi děkujeme,
za nové zážitky, i když se už do postele těšíme.
Autobusem do Lince,
fotím fotky mamince,
děcka z Masarky se těší,
prvně jdeme na náměstí,
potom na mekáč,
to je ale humáč!
Záchody jsou jako pro žebráky,
páč to stojí víc jak dva cenťáky,
potom jdeme do muzea,
kde se rozdělíme jako pizza.
V muzeu je to velmi zajímavé,
páč tam tancuje AI tanečnice,
to byl ale den,
uteklo to jako sen,
Linec jsme si velmi užili,
pár cenťáků ztratili.
V Linci je legrace,
a v muzeu umělá inteligence,
samo hrající klavír,
jsou krávy nebezpečné?
To se neví.
Venku ve městě je to nebezpečné,
jedou tam šaliny,
ale mají pěkné suvenýry.
Byli jsme v kostelu,
byli jsme ve středu,
barevná okna,
na nich byla holka.
Byl pátek,
na cestě jsme viděli hodně zvířátek,
kolem nás jela auta,
a okna byla sklapnuta.
Dnes jsme byli v Linci,
byli jsme tam všici,
všem se nám tam líbilo,
vůbec se tam nepilo.
Viděli jsme spoustu věcí,
ne všechny nás zajímaly přeci,
v muzeu byl hustá klavír,
ten se třpytil jako safír.
Moskalová to je třída,
s ní ten výlet krásný bývá,
její tým ji doplňuje,
taky skvěle vyučuje.
Výlet to byl vážně skvělý,
zpátky jedeme spokojení,
tímto končí tahle báseň,
za rok jedeme jinam zase.
Do Lince brzo ráno vstávat,
rodičům z okna autobusu mávat,
s dlouhou cestou počítáme,
přestávky však taky máme!
Do Lince jsme přijeli,
do města se těšili,
do kostela jsme přišli,
pomodlili a vyšli.
Pár eur jsme utratili,
a poté jsme se vytratili,
teď nás čeká technika,
3D i elektronika.
Týjoooo, to už je pět,
radši pojedeme zpět,
teď už se tma blíží,
a Brno nás vyhlíží.
Moc jsme si to užili,
a domů jsme se těšili!
Jízda do Lince,
těšili jsme se velice,
rozchod jsme dostali třicetimutový,
po rozchodu muzeum Ars Elektronik,
domů cesta dlouhá,
průvodkyně dobrá, hodná.
My jedeme do Rakouska,
do Lince, do velkého města,
těšíme se na výlet,
za chvíli budeme zpět.
Měli jsme tam dva rozchody,
hodně pater, taky schody,
viděli jsme mnoho věcí,
tolik, že nás to až děsí.
Málo peněz, hodně jídla,
nemáme ani na půl vína.
Je pět hodin, cesta dlouhá,
paní průvodkyně hodná,
děkujeme vám moc, moc, moc,
užili jsme si to dost.
Kdo se nechtěl potit v matice,
vydal se s námi do Lince,
ráno jsme si trochu přivstali,
a k autobusu spěchali.
Byla to dlouhá cesta,
bez zbytečného zdržování,
pan řidič byl specialista,
hlavně na parkování.
Prošli jsme si krásné městečko,
celý den nám svítilo sluníčko,
muzeum Ars Elektronica je nové, moderní,
expozici AI má interaktivní.
Přes Dunaj pluly velké výletní lodě,
a náš výlet jsme zakončili v pohodě.
Cesta domů byla opět svižnější,
bez zbytečných čůracích přestávek mohla být i rychlejší.
V Linci jsme byli, kde Dunaj teče,
město plné kouzel co srdce nám vzruší.
Paní Moskalová nás vedla s úsměvem,
Paní Krupová nám dala radost všem .
Na břehu Dunaje jsme velké lodě viděli,
jak se vznešeně plují, až se nám oči rozjasnily.
Ars Electronica – místo plné zázraků,
lasery a roboti, co tančí jak v pohádkách.
Průvodkyně nám vyprávěla o historii místa,
o králích, umění co Linz obohatila s jistotou.
Pak jsme v dálce uviděli McDonald’s,
hned jsme tam spěchali hlad už byl zásadní.
Hranolky a burger, to nám moc chutnalo,
ve společnosti kamarádů, to bylo to pravé.
Linz, město snů, kde zážitky se sbírají,
s učitelkami jsme si užili chvíle, co se pamět pamatuje.
Paní Dosoudilová se novinky dozvěděla,
o umělé inteligenci, co svět obohatila.